Železniční nostalgie

S oblibou říkám, že jenom na našich dětech je vidět, jak ten čas letí. Ale jednou jsem musel své tvrzení opravit. Šel jsem náhodou okolo Smíchovského nádraží, kde probíhala výstava starých lokomotiv. Jezdily parní mašinky, děti se drali do kabin strojvedoucích a malovali obrázky, prodávaly se různé suvenýry, pivo a klobásy. Jak říkám, železniční nostalgie jak vyšitá. A tak tam chodím tím mumrajem, prohlížím si exponáty na kolejích a postupně mě dojde jedna věc. Vždyť kromě páry jsem všechno potkával na kolejích.Brejlovec,  Bardotka,  ,, to jsou přezdívky lokomotiv, které mě vozili a byly normální součástí mého dospívání. Proto chodím po nástupišti se zasněným úsměvem a hlavou mi táhne spousta vzpomínek. Od té výstavy říkám, že jenom na našich dětech a exponátech veteránských výstav je vidět, jak ten čas letí.

P.S. – protože jsem na to nádraží opravdu zašel náhodou, neměl jsem foták a fotil jsem na telefon. A tak omluvte zhoršenou kvalitu fotek.

Brejlovec

Parní lokomotiva „Čtyřkolák“ vyjíždí kolem „Brejlovce“.

Bára

Nápis na Bardotce hrdě hlásá, že je ve službě stejně dlouho jako já.

 

Žabotlam

Příměstská elektrická jednotka řady 451 neboli Žabotlam.

 

Interiér příměstských vlaků z šedesátých let.

Lokomotiva řady 451 – Čtyřkolák

Lokomotiva řady 754 – Brejlovec

Lokomotiva řady 751 – Bardotka

Příměstská elektrická jednotka řady 451 – Žabotlam